Příběhu člena slavné skupiny Tři králové schází z klasických "filmových" atributů snad jen dobrý konec. Ten špatný a v podmínkách českého protinacistického odboje prakticky nevyhnutelný přišel na den přesně před 70 lety.
Václav Morávek na snímku z doby předcházející německou okupaci Čech a Moravy
Posuďte sami. Hlavní hrdina je zbožný muž, mimořádný střelec a odvážný vlastenec.
"Věřím v Boha a své pistole" - možná vám to krédo dnes zní pateticky, ale mrtví a zranění gestapáci, které za sebou zanechává, když ho zkoušejí lapit, se nesmějí.
Šéf pátrací skupiny ho nenávidí od chvíle, kdy ho ten zatracený Čech v převleku zesměšnil tím, že si od něj nechal připálit cigaretu...
Tři královéZpravodajsko-sabotážní skupina Obrany národa vznikla krátce po okupaci Čech a Moravy. Od léta 1939 ji tvořili podplukovníci Josef Mašín a Josef Balabán a štábní kapitán Václav Morávek. Hlavním úkolem skupiny byla zpravodajská činnost (ke spojení s Londýnem využívala kurýry i vysílačku), prováděla i sabotáže a útoky. Asi nejznámější jsou pumové útoky na policejní ředitelství a ministerstvo letectví v Berlíně či bomba nastražená na šéfa SS Heinricha Himmlera (přežil díky shodě okolností, jeho vlak měl zpoždění). Němcům se nakonec podařilo elitní skupinu, kterou sami pojmenovali Tři králové, rozbít. V dubnu a květnu 1941 po přestřelkách zatkli a později popravili Balabána a Mašína. Morávka ale živého nedostali. |
Američané by o štábním kapitánovi Václavu Morávkovi určitě natočili akční trhák, u kterého si říkáte, že to je jen film a v reálu bylo stejně všechno jinak. V tomto případě by to ale byla až neuvěřitelná pravda.
Češi měli desítky let zejména nejistotu, jak přesně "pobožný pistolník" zemřel.
Internet je plný líčení přestřelky u Prašného mostu, při které Morávek vypálil na padesát ran a zranil řadu gestapáků v marné snaze zachránit svou čerstvě zatčenou spojku Václava Řeháka.
Historik Vilém Čermák se ale dostal k dokumentu vnášejícímu do posledních okamžiků života kapitána Morávka více světla - objevil totiž Morávkův pitevní protokol (podívat se na něj můžete zde). S pomocí profesora Přemysla Strejce z Ústavu soudního lékařství v Praze vyvrací "zažitou" verzi osudového podvečera a přichází s vlastní rekonstrukcí.
S prostřelenou nohou by utíkat nemohl
Protokol vylučuje tezi, že by Morávek po marném pokusu zachránit odvlékaného Řeháka utíkal stovky metrů. Každé jednotlivé zranění, které pitevní zpráva obsahuje, mu totiž bránilo v rychlém pohybu. Pokud by navíc utíkal od střešovické vozovny k Prašnému mostu, byl by vzhledem k pozici gestapáků zasažen zprava.
Situační náčrt přestřelky, v níž Morávek padl. Vystoupil z tramvaje (1) na zastávce (C), poblíž svědkyně paní Pichrtové (P) odhodil aktovku (2), rozběhl se (3), vytáhl pistoli (4) a začal střílet na dvojici příslušníků gestapa (E) u černého auta (D). Místo, kde byl poprvé zasažen, má číslo 5, padl na místě označeném číslem 6. Autor náčrtu: Vilém Čermák
Ve špatnou chvíli na špatném místěProč se vlastně Morávek v osudný podvečer na Prašném mostě objevil? Podle jedné teorie z dálky jistil či pozoroval z parčíku před střešovickou vozovnou svou spojku Václava Řeháka, který se právě vracel od bytu svého kontaktu Paula Thümmela. Když začalo gestapo oblast uzavírat (schůzka byla vyzrazena, Morávek se snažil uprchnout), uvědomil si, že je Řehák v ohrožení, a vydal se mu na pomoc. Podle druhé verze se měl Morávek s Řehákem večer ještě setkat. Zjistil (pravděpodobně od svých spolupracovníků), že něco není v pořádku, a jel ověřit, co je s Řehákem. "Jestliže přesedal z jiné tramvaje, která přijížděla ze směru Pohořelec, mohl dokonce předtím vidět v parčíku u střešovické vozovny, jak gestapo Řeháka zatýká," píše v monografii Muž proti okupaci historik Čermák. |
Podle protokolu to bylo přesně naopak. První tři rány (z toho dva průstřely) zasáhly štábního kapitána zleva a horizontálně, což nasvědčuje tomu, že stál na nohou. Dvě střely šly do levého bérce, asi čtvrt metru nad patu. Třetí zasáhla horní část levé hýždě.
"Lze usuzovat, že pod těmito zásahy upadl na levé koleno a hřbet prstů pravé ruky, ve které svíral pistoli. Po dopadu na zem nebo těsně před ním jej zasáhla další střela. Zásah aorty pravděpodobně způsobil okamžitou agonii s následnou smrtí," uvádí Čermák v rekonstrukci přestřelky.
Po celou dobu, kdy byl naživu, se Morávek podle Čermáka navzdory zraněním snažil pálit po přibíhajících gestapácích. Ti ale byli přesnější a v přesile.
Žádná sebevražda
Podle záznamů gestapa si Morávek v beznadějné situaci sám vpálil kulku do hlavy. Jenže i tady vzneslo Čermákovo pátrání pochyby, protože podle očité svědkyně držel pistoli jen v pravé ruce. Popis průstřelu hlavy z levé strany ale tomuto držení neodpovídá. Proč by tedy nacisté lhali?
Někteří němečtí operativci si nepřáli, aby Morávek zadržení přežil a aby z něj vyšetřovatelé něco dostali - třeba pracovník pražského abwehru (německé tajné služby) Paul Thümmel, dlouho považovaný za nejlepšího agenta československé zpravodajské služby pod značkou A-54.
Thümmel pravděpodobně československé zpravodajce vodil za nos a škodil jim. Sám se ale kontakty s Čechy pohyboval na ostří nože, protože v německé mašinerii zuřila nevyhlášená válka mezi abwehrem (tajnou službou) admirála Canarise a Hlavním úřadem říšské bezpečnosti Reinharda Heydricha...
Ale to už je historický exkurz. Důvod Morávkovy smrti, vydávané za sebevraždu, mohl být velmi prostý. Morávek totiž na Thümmela věděl příliš mnoho. A kriminální komisař pražského gestapa Oskar Fleischer, který první přiběhl k umírajícímu Morávkovi, byl Thümmelův velmi dobrý přítel.
