V husté ranní mlze 9. září 1944 pochodovala do horského údolí k polské obci Machnówka třetí čs. brigáda. Něco přes devět stovek vojáků mašírovalo po silnici v trojstupech v domnění, že někde před nimi bojuje Rudá armáda. Velitel poslal sice průzkumníky, ale ti se nevrátili.
Brigádu tvořili převážně nezkušení volyňští Češi, Rusíni a Čechoslováci, mnozí měli za sebou věznění v ruském gulagu. Vojáci se ve vylidněné obci zastavili a začali snídat. Zvedla se mlha. A začalo doslova peklo. Během zhruba půlhodiny zahynulo nebo bylo zraněno 611 Čechoslováků. Masakr u Machnówky představuje nejtěžší ztráty našich vojáků za 2. světové války během tak krátké chvíle.
Většina vojáků do té doby v bitvě ze zbraně nevystřelila. Ocitli se v obklíčení německé 75. pěší divize, která spustila na odpočívající Čechoslováky dělostřeleckou a kulometnou palbu. Předem zastřílený wehrmacht měl brigádu jako na střelnici. Podle pamětníků deset minut létaly vzduchem jen střepiny a části lidských těl. Volyňáci, sedláci z ukrajinských vesnic, se dali se na útěk.
Náčelník štábu Oldřich Kvapil pro Paměť národa vzpomínal, že byl donucen začít střílet do vlastních vojáků, aby zastavil paniku a zběsilý útěk: „Musel jsem prapor nějak zastavit. Použil jsem všech prostředků včetně zbraně.“
Jan Plovajko, přeživší z Machnówky, v roce 2009
Vojáci, kteří Machnówku přežili, se shodují na jednom: nikdo nevěděl, co se děje, a přežil jen ten, kdo se okamžitě ukryl. „Neumíte si představit, kolik utržených nohou jsme viděli. Byla tam taková kupa amputovaných nohou. To bylo strašné,“ popisuje zdravotnice jednotky Věra Tichá rozená Lahůdková. Jiný přeživší Jan Plovajko vzpomínal, že ještě před snídaní chtěl své četě nařídit, aby se vojáci zakopali. Jeho velitel roty mu to zamítl:
„A najednou se ozvalo húúú a přiletěl granát a další šup. Říkám, zle, zastřelují se. Bez rozkazu jsem běžel pro střelivo.“
Zdravotnice Věra Tichá na poválečném snímku
Československé vojsko na východní frontě ještě pod velením generála Kratochvíla, kterého podle mezinárodní dohody jmenovala československá vláda ve Velké Británii, utrpělo obrovskou porážku nejen v počtu zabitých, ale i v morálce mužstva. Čekaly je nejtěžší bitvy během karpatsko-dukelské operace, kde vojáci na posilnění fasovali alkohol. Během pěti měsíců padlo 935 našich vojáků, a něco přes pět tisíc zraněných a nezvěstných. Armádní sbor přišel o 90 procent svých velitelů.
Po Machnówce v noci na 10. září sovětský maršál Koněv, velitel 1. ukrajinského frontu, odvolal velitele Kratochvíla a nahradil ho Ludvíkem Svobodou. Tímto aktem Sověti porušili mezinárodní dohodu s československou exilovou vládou, pod kterou spadaly personální náležitosti velení armády
.
