Čtyřiatřicet vesnic bylo vypáleno. Přes sedm tisíc lidí vyhnáno ze svých domovů, mnoho dalších zastřeleno. To všechno kvůli pošetilému plánu nacistů, že po Židech a mnoha porobených národech tentokrát ukáží svou sílu někomu jinému.
Přírodě.
Rozhodli se vrátit k životu tvora, který už mnoho století neexistoval. Bájného pratura, mimořádně agresivní plemeno, se kterým podle prastarých legend bojoval hrdinný germánský prapředek Siegfried.
Jeho novým lovištěm měl být Bělověžský prales na pomezí dnešního Polska a Běloruska. Němcům stačil týden, aby tu vyčistili rozsáhlou plochu pro plánovanou rezervaci, v níž by měli právo na život jen živočichové té nejčistší rasy. Zvířata podle Hitlerova gusta.
Jak vrátit čas
Přesně tím byl pratur, jehož samotný Caesar popisoval s posvátnou hrůzou: „Není o moc menší než slon. Neušetří nikoho.“ O jeho vzkříšení se pokoušeli vyhlášení vědci, bratři Lutz a Heinz Heckové, ochotní služebníci NSDAP. Stejně jako další soukmenovci byli ohromeni tou symbolikou: vždyť z praturova rohu staří Germáni troubili k útoku!
Nejen opery Wagnera. Nejen knihy Nietzscheho. Nejen snění o Valhalle. Teď k válečnému úsilí Třetí říše přispěje i udatné zvíře z minulosti.
„Heckové chtěli vrátit čas,“ vysvětluje televizní dokument Hitlerovy příšery. „Dospěli k závěru, že všechny znaky praturů jsou rozesety mezi jejich nástupci.
Pokusili se tedy o zpětné šlechtění. Křižovali Evropu a hledali zvířata se speciálními znaky: divoké býky z Korsiky, bojové ze Sevilly, svalnatý dobytek z Francie, maďarská plemena, robustní kousky ze skotské Vysočiny.“
12 pohledů na válku z Víkendu MF DNESPřečtěte si i další díly seriálu o druhé světové válce, který vychází ve Víkendu MF DNES:
|
Když je dali dohromady, vznikl agresivní tvor, který měl sklon útočit na lidi. Ideální terč pro novodobé Siegfriedy údajné árijské nadrasy, která bude mít výsadu lovit je v Bělověžském pralese.
Dopadlo to jinak. Nacisté válku prohráli, Hitlerovy krávy byly většinou vybity partyzány a sovětskými vojáky. Zcela nevymřely, dodnes ale nosí spíš problémy. Třeba britský farmář Derek Gow prozradil, že musel nedávno pro jejich nezvladatelnou divokost utratit polovinu stáda. „Pokoušely se zabít každého, kdo se dostal do jejich blízkosti.“
Velmi agresivní byl ostatně i další vyhynulý staroněmecký druh, který Heckovi zkoušeli během druhé světové války vyšlechtit – tarpan, předchůdce dnešního koně. Výsledek se sice prazvířeti podobal, ale zcela se neshodoval.
Psí pokusy
Úspěšnější byly jiné experimenty. V Dachau Němci podle BBC zkoumali, zda je možné jako biologickou zbraň použít komáry s malárií. Šlo vlastně jen o to, jak je dostat bez újmy z chovné stanice na místo útoku. U druhu anofeles čtyřskvrnný to zjistili, šílený plán už naštěstí nestihli uskutečnit.
Kampak s etikou! Ta by je stejně jako v případě obřích králíků chovaných kvůli vlně pro vojenské oblečení rozhodně nebrzdila. Doba a ideologický kontext přály i nejbláznivějším nápadům.
„Kříženci byli romantizováni,“ píše historik Boria Sax v knize Zvířata ve Třetí říši. „Chovatelé zvířat přejali mystiku vinařů a viděli v čistokrevných zvířatech produkt staletí, během nichž se postupně přizpůsobovala klimatu a půdě příslušné geografické oblasti. Psí historikové se pokoušeli stopovat původ moderních plemen až do neolitu.“
Germánského prapsa, který měl ztělesňovat všechny ctnosti německého národa, tak zkřížil Max von Stephanitz už na začátku 20. století. Znáte ho: je to německý ovčák.
I Stephanitz se nechal spoutat politickými okolnostmi, zvířata dělil do tříd podle úrovně jejich majitelů. Neochočení psi podle něj byli „produktem svobodné lásky v nejmodernějším a nejliberálnějším měřítku a všichni co do víry a chování tedy přesvědčenými bolševiky.“
I tohle je důkaz, že nacisté navzdory svým zákonům o ochraně zvířat viděli mezi živočichy obrovské rozdíly. Hitler byli sice vegetarián, přesto se jeho soukmenovci dopouštěli hrozných zločinů i na němých tvářích. Při obléhání Stalingradu zemřelo 52 tisíc koní. Třicet tisíc jich pozabíjeli sami ustupující Němci 4. května 1944, aby stáda nepadla do rukou nepříteli.
„A když Bormannova pudla napadl jiný pes, říšský ministr nařídil, aby provinivší se zvíře chytili, namočili do benzínu a zapálili,“ přidává další důkaz kniha Zvířata ve Třetí říši.
Obecně měl pes v nacistickém chápání světa výsadní roli. Zkoumaly se jeho instinkty vedoucí k boji, protože „význam psa ve válce vzrůstá“. O tom se Němci přesvědčili na vlastní kůži. Sověti na frontě jejich psy často pochytávali, nechávali vyhladovět a před vypuštěním ke zvířatům připevnili výbušninu. Hladový pes mazal co nejrychleji zpět do německého tábora, kde nálož explodovala.
Mein Führer. Haf!
Proti něčemu takovému působí další německý pokus až komicky. Podle švédského historika Jana Bondesona se totiž nacisté pokoušeli učit psy vyťukávat různé konkrétní signály packou na tabuli, poslouchat své pány na základě telepatie a v pozdějších fázích se dokonce snažili vštípit jim základy lidské řeči. Kvůli těmto experimentům byla nedaleko Hannoveru založena speciální škola, kam se sváželi mimořádně inteligentní psi z celé říše.
„Výzkum podle všeho nedošel příliš daleko,“ uznává Bondeson.
Zároveň ale tvrdí, že některým psům se napodobit lidský hlas skutečně podařilo. Jeden z nich prý na otázku, kdo je Adolf Hitler, zřetelně odpovídal: „Mein führer.“ A jiný, školní premiant erdelteriér Rolf, podle listu Daily Mail dokonce vyjádřil přání být převelen na frontu, jelikož nesnáší Francouze.
Trochu to připomíná mluvícího psa pana Majera ze seriálu Arabela. Pochybnosti jsou u takových historek na místě. Vždyť i Českem koluje příběh, že si nacisté zřídili v Jizerských horách tajné středisko pro výzkum zmijí bahenních, které podle některých zkazek trápily armádu maršála Rommela v Africe. Když přišel konec války, rozprchli se jak nacističtí vědci, tak nebezpeční hadi, jejichž potomci se dodnes prý plazí po horských stráních.
„Silně pochybuji, že se to mohlo stát. Spíš to vylučuji,“ odmítá Petr Velenský, kurátor plazů pražského ZOO. „Už jen ten Rommel... Hadi by možná mohli představovat problém pro armády vedoucí zákopovou válku v Austrálii. Ale v severní Africe? Tam žádný početně zastoupený extrémně jedovatý had s potenciálem tolik škodit není.“
Takže jenom fáma?
Svého jezevčíka se na názor radši neptejte. Ještě by vám něco odpověděl.
